První, co mě ale napadlo při myšlence blížících se Vánoc, jsou výdaje. Výdaje, výdaje, výdaje. A to mi je teprve 20! A co horší, všichni kolem rešili to samé. "Co koupim mámě? Tohle si nemůžu dovolit, ale ona by to tak chtěla!" nebo, "Potřebuju vydělat aspoň tolik, abych mohl koupit ještě tohle!" Tehle rok jsem vnímala ještě víc, že marketing dosáhl svého. Vánoce jsou už makretingově vyhnaných svátkem, kde musíte koupit co nejvíce dárků a díky sociálním médiím to všem nasílet před ksicht ostatním, aby ste se cítili líp. Jak krásně jsem zabalila dárky, jak noblesně jsem ozdobila stromeček, kolik jsem napekla cukroví, kde všude jsem byla na trzích, že jsem taky jela do Drážďan nebo do Vídně, a jak vypadala moje štědrovečení tabule, kolik dárků jsem měla pod stromečkem. Všechno to tady je.

Ale už dost mé pesimistické nálady proti Vánocům. Miluju je, nebo ne? Já nevim, ale vím jedno, letos jsem je poprvé strávila s Mírou 💝 A bylo to kouzelné.

U nás doma mají Vánoce nejraději pejsci. Mam dvě yorkšírky, které milujou dárečky. Ještě než jsme usedli k štědrovečení tabuli, holky už trhaly své dárky pod stromečkem. Museli jsme je dát na stranu a počkat až dojíme. Pak jsme je zavřeli v předsíni a dali jim dárky pod stromeček. Ony pak vyběhli a okažitě si našly dárky samy. Kitty, ta mladší, si s novou hračkou hraje už třetí den v kuse. Je to naše největší radost. Baví se tim celá rodinka.