Ve  Vídni jsem byla už po několikáté, avšak pro Míru to bylo poprvé. Tak jsem se rozhodla ho tam na jeden den vytáhnout.

 Nejlepší cesta, jak jet do Vídně je s dálkovým autobusem Student Agency. Cesta trvá něco kolem 4 a půl hodinky, což se dá zvládnout. Autobusy jsou pohodlné a dokážou Vás během jízdy zabavit multimediálním systémem se spoustou filmů a seriálů. Noc před odjezdem Míra vystupoval v klubu, takže toho moc nenaspal a cestu jsme naplánovali na brzo ráno, proto jsme v autobuse většinu cesty prospali, abychom byli odpočatí a měli co nejvíce času na prohlídku Vídně.

 Autobus nás vysadil u Stadionu, a protože jsme neměli nějak náladu hledat cestu k zámku Schönbrunn, což jsme si vytyčili jako první zastávku, tak jsme si zavolali Uber. Ten nás dovezl až ke krásnému parku, který vedl právě k Schönbrunnu. Sama osobně jsem ho viděla jen z dálky, poprvé jsme k němu došli a z blízka prohlédli až teď. Pro mě, milovnici architektury a umění, to byl krásný pohled, hlavně nám začalo svítit sluníčko, což nám hned zlepšilo náladu. Moc dlouho jsem se ale nezdrželi, protože náš hlavní cíl byla Zoo, která se nachází kousek od zámku.

 Já vídeňskou Zoo navštívila již dříve, ale Míra tam byl poprvé a navíc nikdy neviděl pandy (miluje všechny pandy 🐼😃 ) na živo, takže jsem ho tam musela vzít. Je to taková nejbližší možnost, kde mají pandy velké. Řekla bych, že to patří k největšímu taháku této zoo, i když vídeňská zoo je sama osobě nádherná a můžeme jí zařadit k nejkrásnějším v Evropě. Je velice rozmanitá, rozlehlá a obsahuje spoustu krásných výběhů. A to my máme rádi. Já miluju divoké kočky a při minulé návstěvě jsem tam narazila na mé nejoblíbenější zvíře: černého pantera. Viděla jsem ho naživo poprvé a úplně se mi zastavilo srdce. Při této návštěvě však přišlo zklamání, když jsem na něj tentokrát nenarazila. Jinak Pandy nás nijak neoslovily, protože spinkaly. Ale to jim nemůžeme mít za zlé, protože díky nim jsme přešli k výběhu koal v dobu, kdy se s nimi mazlila ošetřovatelka, a to byl krásný pohled. Za nejaktivnější zvířátka však vyhlašujeme lední mědvědy, kteří během krmení předváděli zábavné kousky a přilákali tak hodně návštěvníků.

 V podvečer jsme se šli podívat na světla Práteru. Oba jsme milovníci adrenalinu, ale protože začala být zima, tak jsme žádné aktrakce nevyzkoušeli. Po cestě z Prateru jsme se rozhodli někde sednout na drink. Míra miluje shishu/vodní dýmku, tak jsme to spojili i s tím. 💨🍸V první Shisha Lounge bylo natřískáno, takže jsme museli hledat jinou. V ten večer bylo hodně chladno, takže jsme se modlili, aby druhá Lounge už měla místo i přes fakt, že se vysílalo finále Eurovision, které všichni prožívali. Místečko jsme našli v útulném baru, kde hrál i DJ. (ale hrozně, můj Míra je nejlepší💛) V Shisha lounge jsem strávili pár hodin, které nám zbývali před odjezdem domů.

 No a taková tragikomická historka nakonec. Míra chtěl platit kartou, ale v podniku je bohužel nepřijímali. A tak si musel jít vybrat do bankomatu,  který obsahoval s největší pravděpodobností skenovací zařízení (v centru Vídně! Chápete to?), a když už jsme další den byli v Praze, přišla mu SMS, že se mu z účtu odečítají velké částky a to z Jižní Koreje. Naštěstí mu jeho banka Airbank uznala, že peníze si asi ten den v Koreji vybrat nemohl, když byl v Praze (pokud mi tedy netají, že má teleport a korejskou milenku), a celou částku mu vrátila do týdne. 😀

Jaké máte zkušenosti z Vídně Vy?