Some Couple Stuff

Červenec je ve znamení sluníčka, tepla a dobré nálady. Festivalová sezóna vrcholí a pro nás (pány diskžokeje 😂) je to doba, kdy vylézáme z klubů a vystupujeme pod širým nebem. Už minulý rok se nám podařilo dostat se na prestižní evropskou verzi Ultra Music Festivalu, který se koná od roku 2014 v chorvatském Splitu. A slovo dostat v tomto případě znamená vystupovat v rámci Ultra Europe Week - týdne plného pařeb, které probíhali po celém městě! 💣👌😍

Po potvrzení jsme ihned začali plánovat cestu. Denča na festivalu takového formátu nikdy nebyla, pokud nepočítám Party Kýbl, kterého se účastnila minulý rok, proto jsem jí chtěl vzít s sebou.💛 Po zkušenostech z minulého roku, kdy jsme spali v jeden moment v devití lidech v karavanu pro čtyři, což je ale zase jiná historka 😅😂, jsme radši vzali apartmán kousek od moře přes Airbnb, který nás vyšel levněji než kdejaký hotel. Jeli jsme autem ve čtyřech - já, Denča, kolega a jeho přítelkyně. Cestu jsme naplánovali na noc, abychom dorazili další den během dopoledne. Se zastávkami to vycházelo na 9-10 hodin cesty, která šla kupodivu hladce.

Někdy okolo oběda jsme dorazili do Splitu, převzali jsme apartmán, vybalili pár věcí a vyrazili si odpočinout k moři, kde jsme strávili pár hodin a večer jsme chtěli mrknout do města. Split je k večeru nádherný, příjemně foukalo a nebyla zima, ale podle předpovědi se počasí mělo výrazně zhoršit. To jsme nebrali ale vůbec vážně. 

Po procházce jsme se jeli chystat na večer zpět do apartmánu, kde nastal boj o koupelnu, které vyhráli samozřejmě naše polovičky. 😄 Během chvíle, které jsme zkrátili popíjením drinků se počasé zhoršilo natolik, že jsme nemohli mít na balkoně ani pověšené ručníky. Lilo jako z konve ⛈ ☔ a vítr foukal neskutečně. V tom počasí, kde by leckdo ani psa nevyhnal jsme museli ke stadionu zařídit akreditace. Chtělo se mi opravdu moc. 😀 Vzali jsme si Uber, který navíc Ultra Europe sponzoroval a jeli až ke stadionu, kde se nám naskytl nevšední pohled.

Stovky prvních příchozích fanoušků taneční hudby se skrývaly v okolí stadionu před deštěm a větrem. Někteří se kryly pláštěnkama, někteří vlajkami svých států. Ve vzduchu visela smíšená nálada a naděje, že to brzy přestane a lidé budou brzy vpuštěni do areálu. Tak se ale nekonalo. Po neúspěšném pokusu o akreditaci jsme se vrátili zpět do obydlí, kde jsme čekali na to, co se bude dít dál.

Po několika hodinách aktualizování stránky Ultra Europe na Facebooku vydali oficiální zprávu, že první den ruší kvůli nepřízni počasí, které by mohlo ohrozit bezpečí návštěvníků. 😞 První noc a vystupující jako Armin Van Buuren, Above & Beyond nebo DJ Snake rázem v tahu. 😤 Počasí se okolo půlnoci uklidnilo, tak jsme se vydali navštívit naše kamarády, kteří na Ultra Europe jeli také. Zapili jsme žal a jeli jsme zpátky do apartmánu se vyspat.
Můžu Vám říct, že první noc byla jednou z těch nejhorších v našich životech! Naším úhlavním nepřítelem byli KOMÁŘI! 😖😤 Ano, celou noc nás otravovali a sáli z nás všechno co jen šlo. Ráno jsme se vzbudili nevyspalí, poštípaní a neuvěřitelně naštvaní. Takže první den stál opravdu za to. 😀

Ta tadáá tadadada ta tadááá ... je, to je vlatně jiná úvodní znělka.

No řekněte, jakou holku by nelákal Disneyland? Takovou neznam a ani nechci znát. 😁 Já tam byla když mi byly tři roky a dokážete si tedy představit, jak jsem disneyland měla v hlavě vysněný a představovala jsem si den, až tam znova přijdu. No o to víc, to pro mě bylo větší zklamaní... 

No takže kde začít. Při příjezdu a po odložení kurfů, které jsem měli s sebou, jsme šli ke vstupu. Frontam jsme se docela vyhli, protože jsem přijeli na otevírání parku. Já jsem chtěla koupit lístky přes net, kde navíc byla i sleva, ale Míra néééé, zbytečnost, takže jsem si zaplatili plnou pálku a to 90 euro. (?!) První věc, co mě trošku nakrkla a to jsem ještě ani nevěděla, že většina větších a zajímavějších aktrakcí je zavřená?! Nikdy o tom nebyla ani zmíňka, až pak v mapě, kterou jsem vzali uvnitř parku. Star tours, Peter Pan's Flight, Pirates' Beach a Galeon, Thunder Mesa Riverboat Landing, La Cabane des Robinson, Big Thunder Mountain...

Prostě .. u každé z těhle aktrakcí, když jsem přišli a já se podívala na mapu a tam, žeje to uzavřeno, se mi chtělo brečet. Bála jsem se, že nám nebude stačit jeden den ani náhodou, ale přijde mi, že už jsem pak neměli co dělat. Navíc jak bylo hodně věcí uzavřených, tím pádem u těch otevřených byli větší fronty. Na Buzze jsme čekali kolem hodiny a já tak moc nesnášim čekání, ale prostě jsem si řikala, že kam jinam jít když skoro nic nebylo otevřenýho. 

Ano, je to nádhera, všechna ta propracovaná architektura, dekorace, květiny, barvičky. Má to kouzlo a 

to obrovké. Ale další věc. Neviděla jsem ani jedhono maskota! Ani jednoho! a když šla nějaká princezna, tak byla zakrytá pláštěm aby nebyla vidět. No a jako pak jsem zjistila, že abych si mohla udělat fotku s nějakou princeznou nebo i tim Mickey Mousem, tak jsem musela čekat hodinovou frontu?! Jako vážně?! To jsem si musela koupit ty uši za přepálenou cenu a dělat si Myšku Miney sama. 

Navíc pochod, který se pořádá jednou denně a to večer jsem nestihli, protože jsme ve 4 museli jet na letiště. Takže další zklamání. 

Největší radost mi snad udělala aktracke Malý svět, která byla tak pozitivní, že mi to zvedlo na chvíli náladu. Přitom šlo jen o panáčky z různých zemí světa, co tam ta tancovali. (Česko tam myslím nebylo, ale Vietnam jo)

Další věč, docela dlouho jsem se nahledali, co si dáme k jídlu. Do přepálený restaurace se mi nechtělo a jediný, co přicházelo v úvahu byl fasfood s hotdogama. 

Jako yummy, ale stejně jsem tam nechali přes 20 euro. Za tohle. Dva párky, jedno pití a jedny hrany. Čauky mňauky. Což o to, mě nevadí dávat peníze za jídlo, ale tohle bylo všechno ke všemu. Navíc nejsem zrovna milovnice hot dogů. 

Achjo, tolik mě to mrzí. Celou dobu se Míra snažil abych si udržela pozitivní náladu, ale po většinu času, se mi chtělo brečet. (Jsem dost přecitlivělá) 

S našima jsem od mala jezdila do zábavního parku Europapark v Německu a to se nedá porovnat. Vše tam je krásný, nikdy se nám nestalo, že by zavřeli tolik atrakcí najednou. Všude chodí maskoti a dělají se průvody několikrát za den, různé akce pro děti a podobně. 

Disleyland v Paříži pro mě bylo velké zklamání, asi tam už ani nechci jet znova. Maximálně se podívat do Ameriky. 

Romantická Paříž byla naší další společnou zastávkou. Kávičky v útulných kavárnách, croassant snědený pod Eiffelovkou, procházky podél Seiny. 

Paříž na mě dýchla opravdu kouzelným nádechem, plným pozitivných lidí, krásných památek a vynikajícího jídla. Nikdy jsem nevěřila, že by mě tolik okouzlila. Nebyla jsem takový fanda jako ostatní holky. Přiznám se, že můj největší důvod, proč navštívit Paříž, byl Disneyland. A přesto jsme se rozhodli strávit v Paříži dva dny a dvě noci. 

Cesta z letiště byla docela peklo. Hodinu autobusem a pak jsme si už radši vzali Uber. Všude dopravní zácpy. Nic moc příjemného. Dojeli jsme ale do klidné uličky s naším hotelem, který neměl sice výhled na Eiffelovku, ale okno do krásného náměstíčka, které bylo ze všech stran obklopené kavárničkami a restauracemi. 

Za dva dny se toho moc stihnou nedá, snažili jsem se však náš čas využít, co nejvíce. Naštěstí náš hotel byl 10 minut pěšky od Louvre. Malý, útulný, ale cenově dostupný hotýlek s příjemným recepčním a výbornou snídaní. První den jsme si naplánovali pár nejhlavnější památek v okolí - Notre Dame, Louvre, Centre Pompidou a další. Do Louvre nás ale nechtěli pustit, což mě docela mrzí. Byla tam nějaká soukromá akce. No to mi řekněte, kdo si může pronajmout Louvre na soukromou party? 😃 (Míra pořád říká, že vyhraje Eurojackpot, tak příští rok by to snad mohlo s pronájmem Louvre vyjít 💪 😅 🙊 )

První večer strávený v Paříži jsme zakončili romantickou večeří v malinké restauraci Les Bougresses, který jsme našli pomocí Tripadvisoru a nacházel se pár metrů od našeho hotelu a byl dokonce na 11. místě v žebříčku top restaurací v Paříži. Místo jsme nedostali ihned, takže jsme si ho rezervovali a vydali se na menší procházku po okolí. Po návratu do restaurace jsme již stůl dostali a vybrali si tříchodové menu složené z předkrmu, hlavního jídla a dezertu, a k tomu sklenku francouzského bílého vína. Jídlo bylo úžasné! Foodporn s velkým F. Pokud budete mít cestu do Paříže, tak zkuste navštívit tenhle malý, ale poctivý podnik. (Po fondánu a créme brulée jsme se mohli utlouct)

Další den jsme se vydali na Eiffelovku. 😍 Zamrzelo mě, že park před Eiffelovkou byl zastavěný nějakým stupidním návštěvním parkem pro Euro 2016. 😷 Zdá se, že fotbal mě pronásleduje a bude pronásledovat celý život. U Eiffelovky naštěstí nebylo moc lidí a krátkou frontu jsme v pohodě vystáli. Schody nahoru se dají opravdu v pohodě zvládnout. No co Vám budu povídat, je to krása.

Ve  Vídni jsem byla už po několikáté, avšak pro Míru to bylo poprvé. Tak jsem se rozhodla ho tam na jeden den vytáhnout.

 Nejlepší cesta, jak jet do Vídně je s dálkovým autobusem Student Agency. Cesta trvá něco kolem 4 a půl hodinky, což se dá zvládnout. Autobusy jsou pohodlné a dokážou Vás během jízdy zabavit multimediálním systémem se spoustou filmů a seriálů. Noc před odjezdem Míra vystupoval v klubu, takže toho moc nenaspal a cestu jsme naplánovali na brzo ráno, proto jsme v autobuse většinu cesty prospali, abychom byli odpočatí a měli co nejvíce času na prohlídku Vídně.

 Autobus nás vysadil u Stadionu, a protože jsme neměli nějak náladu hledat cestu k zámku Schönbrunn, což jsme si vytyčili jako první zastávku, tak jsme si zavolali Uber. Ten nás dovezl až ke krásnému parku, který vedl právě k Schönbrunnu. Sama osobně jsem ho viděla jen z dálky, poprvé jsme k němu došli a z blízka prohlédli až teď. Pro mě, milovnici architektury a umění, to byl krásný pohled, hlavně nám začalo svítit sluníčko, což nám hned zlepšilo náladu. Moc dlouho jsem se ale nezdrželi, protože náš hlavní cíl byla Zoo, která se nachází kousek od zámku.

 Já vídeňskou Zoo navštívila již dříve, ale Míra tam byl poprvé a navíc nikdy neviděl pandy (miluje všechny pandy 🐼😃 ) na živo, takže jsem ho tam musela vzít. Je to taková nejbližší možnost, kde mají pandy velké. Řekla bych, že to patří k největšímu taháku této zoo, i když vídeňská zoo je sama osobě nádherná a můžeme jí zařadit k nejkrásnějším v Evropě. Je velice rozmanitá, rozlehlá a obsahuje spoustu krásných výběhů. A to my máme rádi. Já miluju divoké kočky a při minulé návstěvě jsem tam narazila na mé nejoblíbenější zvíře: černého pantera. Viděla jsem ho naživo poprvé a úplně se mi zastavilo srdce. Při této návštěvě však přišlo zklamání, když jsem na něj tentokrát nenarazila. Jinak Pandy nás nijak neoslovily, protože spinkaly. Ale to jim nemůžeme mít za zlé, protože díky nim jsme přešli k výběhu koal v dobu, kdy se s nimi mazlila ošetřovatelka, a to byl krásný pohled. Za nejaktivnější zvířátka však vyhlašujeme lední mědvědy, kteří během krmení předváděli zábavné kousky a přilákali tak hodně návštěvníků.

 V podvečer jsme se šli podívat na světla Práteru. Oba jsme milovníci adrenalinu, ale protože začala být zima, tak jsme žádné aktrakce nevyzkoušeli. Po cestě z Prateru jsme se rozhodli někde sednout na drink. Míra miluje shishu/vodní dýmku, tak jsme to spojili i s tím. 💨🍸V první Shisha Lounge bylo natřískáno, takže jsme museli hledat jinou. V ten večer bylo hodně chladno, takže jsme se modlili, aby druhá Lounge už měla místo i přes fakt, že se vysílalo finále Eurovision, které všichni prožívali. Místečko jsme našli v útulném baru, kde hrál i DJ. (ale hrozně, můj Míra je nejlepší💛) V Shisha lounge jsem strávili pár hodin, které nám zbývali před odjezdem domů.

 No a taková tragikomická historka nakonec. Míra chtěl platit kartou, ale v podniku je bohužel nepřijímali. A tak si musel jít vybrat do bankomatu,  který obsahoval s největší pravděpodobností skenovací zařízení (v centru Vídně! Chápete to?), a když už jsme další den byli v Praze, přišla mu SMS, že se mu z účtu odečítají velké částky a to z Jižní Koreje. Naštěstí mu jeho banka Airbank uznala, že peníze si asi ten den v Koreji vybrat nemohl, když byl v Praze (pokud mi tedy netají, že má teleport a korejskou milenku), a celou částku mu vrátila do týdne. 😀

Jaké máte zkušenosti z Vídně Vy?